O nás

Svou první fenku jsem si pořídila v srpnu roku 1995. Původně jsem si jela pro černého kokříka, ale dopadlo to jinak. Když jsme po domluvě přijeli do "chovné stanice", bylo tam již jen jedno štěně. Černá fenka s bílou náprsenkou. Byla jsem nejdříve hodně zklamaná, neboť jsem měla přislíbeného psa, ale to, v jakých podmínkách tam živořila a díky svému smutnému kukuči, bylo rozhodnuto. Vzali jsme si jí.  A nelitovali jsme, neboť jen díky ní máme teď kokří holky čtyři. Stále na tebe vzpomínáme, Bety.

 

Můj velký dík patří Alexandře Zemanové a Lence Dorschnerové, které jsou mi nápomocny v mých chovatelských počátcích, a na které se mohu kdykoliv obrátit o radu či pomoc.

Další moje poděkování směřuje k Irmině z chovatelské stanice Modus Vivendi, díky níž se spnil můj sen a dočkala jsem se vysněné čokoládové fenečky.

A následně opět díky Alexandře za krásnou černou fenku Julietu, která završila kvarteto mé chovatelské stanice.

A v neposlední řadě také děkuji za pomoc mému synovi, bez kterého si péči o naše rošťandy nedovedu představit a doufám, že bude spolupracovat se mnou i nadále.

V Praze dne 11.10.2012

Naše zlatíčka

"Jestliže v nebi nejsou psi, chci jít tam, kam šli oni, až zemřu." (Will Rogers)